Přijeli jsme z výletu na kolech a já už přemýšlel, kam se vydáme na ryby. Nejprve jsme chtěly jít na nedaleký Javorek, ale nakonec jsme se s bratrem Honzou dohodli, že půjdeme na tzv. Starý rybník. Do dnes jsme si mysleli, že tam nic nebere. Koupil jsem šrot a červy a společně jsme se vydali na ryby. Chytat mohl pouze Honzík, protože já mám jinou povolenku. Ale ukázalo se, že jsme jen Starý rybník podceňovali. Některý z rybářů mi řekl, že to tam teď bere, ale jen bílé ryby. Hozík chytal na feeder a na plavanou. Feeder se ukázal jako lepší technika. Ze začátku lehce prokrmil a poté nahodil. Sedli jsme si a zaposlouchali jsme se do přírody. Nad hlavou nám zakrákal krkavec, nedaleko vyskočila ryba a z vody nás sledovali žáby. Feederová špička se lehce ohnula, což značilo záběr. Ryby byli na místě. ,,Sekej!‘‘ křikl jsme potichu na Hozíka, když se špička ohnula úplně. Honzík prudce zasekl a radostí vykřikl: ,,Je tam!‘‘. Na prutu měl první rybu z tohoto rybníka. Byl to krásný souboj, ale nakonec zvítězil Honzík. Byla to v celku velká plotice. Měřila 22cm, ale to jsme ještě nevěděli, co přijde potom. Rybu jsme samozřejmě vyfotili a poté jsme ji pustili zpět na svobodu. Nebyla to poslední ryba. Honzík se ohlédl po splávku a ten se tam pohupoval. I tam už ryby dorazili. ,,Už to určitě sežrali‘‘ řekl jsem Honzíkovi. Honzík prut zvedl a začal namotávat. Najednou ucítil odpor a lehké poškubávání hlavou, jak se plotice snažila si háček vyprostit z tlamky. Po dalším krásném souboji jsme plotici změřili. Opět měřila 22cm. Další krásná plotice byla po ulovení, změření a vyfocení vrácena vodě. Ryby na delší dobu přestali brát a tak jsme si opět sedli a začali jsme vnímat přírodu. Byla to nádhera. Nevím proč se plotice počítají jako plevelné ryby.Vždyť každý živočich, ať je to ryba, nebo něco jiného, by měl mít stejnou hodnotu a právo žít. Krásné stříbrné tělo, oranžové někdy i červené oči, načervenalé ploutve a mlsná ústa – to je přece nádhera. Nezáleží na tom, jestli je přemnožená. Je to přece živočich a tak může být stejně cenným druhem, jako jsou ušlechtilé ryby (např.: kapr, štika, sumec a další…). Naše vnímání přírody překazil další záběr. Špička feederu se s klepáním ohnula a to byl ten pravý čas na zásek. Chvíle zdolávání a ryba byla zbavena háčku, změřena a vrácena vodě. Měřila 26 cm. Když se jeden kamarád dozvěděl, že se nám tak daří, tak se na nás přijel podívat. Ryby si dali další pauzičku a my jsme neměli dost. Přemýšleli jsme, jak další z plotic přelstít. Napadlo mě, že by jsme mohli změnit nástrahu. Pak jsem si vzpomněl, že jsem s sebou vzal jeden rohlík. ,,Zkus tam dát rohlík.‘‘ poradil jsem Honzíkovi. Honzík feeder vytáhl a na háček napíchl kousek rohlíku. Nahodil prut, posadil se a zakoukal se na feederovou špičku. Asi po pěti minutách se špička zachvěla. Honzík s potem stékajícím po tváři tiše sledoval chvějící se špičku. Už by nejradši sekal. Špička se z nenadání ohnula úplně a Honzík zasekl. ,,To bude asi menší kapřík‘‘ prohlásil kamarád, co se na nás přišel podívat, ale po chvilce se ukázalo, že je to plotice. Byl to skutečný obr. Plotice měřila 30 cm a byla to prozatím Honzíkova největší plotice. Všichni jsme mu pogratulovali k jeho osobnímu rekordu. A opět se ukázalo, že ,,z jara plotice berou nejvíce‘‘.

Komentář ke článku (0)